Poslední aktualizace tohoto hradu: 22. 8. 2014


Značka zříceniny hradu

DĚVÍN

11 km severovýchodně od Mimoně

    Vrch u obce Hamru na Jezeře, na jehož hřebeni dosud stojí zbytky kdysi pevného hradu Děvína, je součástí zalesněné Ralské pahorkatiny. Kuželovitý kopec vystupuje více než 100 m nad okolní krajinu a jeho severní svah příkře spadá téměř ke břehu Hamerského rybníka. Na jihozápadě je Děvín oddělen sedlem od vyššího Hamerského Špičáku, kde se také zachovaly zbytky opevnění, snad strážní stanice k ochraně cesty do Mimoně.
    Dávný význam této cesty naznačují nálezy římských mincí v prostoru od Mimoně až k pohraničním Petrovicím ne severu, dokonce i pod samotným Děvínem, ale doklady pro to, že zde stála nějaká pevnost ještě před počátkem kolonizace, zcela chybí. Dostatečným vodítkem při zjišťování stáří hradu nemůže být ani jeho název Děvín, odvozený nejspíše přivlastňovací příponou od osobního jména Diva, i když se s tímto pojmenováním setkáváme již v raném období našich dějin jinde, u hradu nad soutokem Moravy s Dunajem a zejména u hradiště nad Zlíchovem, známým z Kosmovy pověsti.
    Vlastní historie hradu Děvína v někdejším Boleslavsku začíná kolem poloviny 13. století. Široké okolí až k pohraničním hvozdům sice bylo tehdy v rukou Markvarticů, nicméně zakladatelem hradu byl pravděpodobně sám panovník. Za Přemysla Otakara II. (1253-1278) však již hrad s určitostí patřil králi, neboť v listině z roku 1260 se uvádí jako svědek Jindřich, purkrabí na Děvíně, a v zápise z roku 1283 je Děvín jedním ze čtyř hradů, které Václav II. postoupil Janovi z Michalovic.
    Po Janu z Michalovic patřil hrad dočasně vyšehradskému proboštu Janovi a od poloviny 14. století Vartemberkům, potomkům původních zakladatelů, kteří jej drželi s krátkou přestávkou až do poloviny 16. století. Spolu s nedalekou Stráží, Ralskem, Zákupy i vzdálenějším Tolštejnem tvořilo děvínské panství, k němuž kromě okolních vesnic trvale patřívalo i městečko Osečná a alespoň část Mimoně, rozsáhlou državu strážské větve rodu Vartemberků. Vnitřní hranice panství se často měnily neustálým dělením mezi sourozence, opětným scelováním i majetkovými převody mezi příbuznými. Pokud byl Děvín samostatným statkem, sloužil jako sídelní hrad vrchnosti.
    Mimořádně významná úloha Vartemberků v dějinách českého státu vytvářela příznivé podmínky pro rozkvět všech jejich hradů, i když Děvín stál poněkud ve stínu Ralska a Stráže. Příslušnost k panství Vartemberků výrazně poznamenala osudy Děvína zejména v 15. století. V dobách husitských válek sice k obléhání hradu nedošlo, třebaže jeho tehdejší držitel Petr z Vartemberka patřil k předním stoupencům císaře Zikmunda, ale útok přišel o málo později, za války bývalých spojenců, tj. vartemberského rodu s lužickými městy. Za odvetného vpádu Lužičanů do Čech v roce 1444 byl Děvín obležen, ale dobýt ho se nepodařilo. Zpustošeny a vypáleny byly jenom vesnice náležející k hradu.
    Od počátku 16. století se vartemberské državy v této oblasti začaly drobit a přecházet do cizích rukou. Po Stráži, kterou koupili Hyršpergárové, prodal roku 1516 Jan z Vartemberka hrad Děvín Biberštejnům, za jejichž vlády sídlil na hradě zpravidla jenom hejtman. Nejspíše právě za Biberštejnů došlo k posledním, renesančním úpravám alespoň některých budov. Ale již v posledních desetiletích 16. století nutily finanční potíže Karla z Biberštejna k postupnému rozprodávání vesnic děvínského panství. Jejich podstatná část, soustředěná kolem městečka Mimoně, se stala jádrem nového zboží, jež svým významem brzy Děvín převýšilo.
    Protože Karlův syn Adam z Biberštejna zůstal bez potomků, došlo po jeho smrti na počátku 17. století mezi příbuznými ke sporům o dědické podíly, které nakonec roku 1604 skoupil Jan Milner z Milhauzu, pán na Mimoni. Janu Milnerovi z Milhauzu, který po porážce stavovského odboje ujel ze země, byly roku 1621 konfiskovány všechny statky. Mimoň a Děvín, k němuž tehdy patřila ves Hamr a později zaniklé osady Novina, Černá Novina, Medný, Ostrov a Palohlavy, připadly nejprve jako císařská zástava a potom dědičně Janu Hofmanovi ze Zeidleru, protestantu saského původu. Ten však ztratil císařovu přízeň, jakmile v roce 1631 vpadl saský kurfiřt do Čech. Proto zasáhla o dva roky později znovu konfiskační komise a panství získal Albrecht z Valdštejna. Ale v roce 1634 byl vévoda frýdlantský zavražděn a v krátké době se již potřetí konfiskované mimoňské a děvínské zboží vrátilo do rukou Zeidlerů. Když je od nich v roce 1651 koupil Jan Putz z Adlersthurnu, přešlo trvale centrum správy panství i sídlo vrchnosti z Děvína na zámek v Mimoni. V kupní smlouvě, ani o tři roky později v berní rule, se dokonce hrad Děvín vůbec nepřipomíná, takže lze předpokládat, že byl neobývaný, ne-li pobořený. Neudržované budovy pustly a odvoz kamene na stavbu domů v blízkém Hamru dílo zkázy dokončili.
    Přestože se z hradu dochovaly rozsáhlé zříceniny, komplikuje možnost jejich poznání fakt, že měkké pískovcové podloží i užitý stavební kámen umožňovaly velmi pronikavé změny. Kromě toho byl celý areál poškozen novověkými pokusy o těžbu železné rudy i destrukcemi skály. Dispozice byla dvojdílná. Zachované relikty odrážejí dvě stavební etapy. Starší ze stavebních etap dala vzniknout druhému oddílu, jádru, s vlastním opevněním v podobě obvodové hradby. Z té, přibližně ve středu severozápadní hradby, dispozičně vystupoval útvar, blížící se svým tvarem pravoúhlé baště. Flankování dovolovala pravděpodobně pouze z horních, dnes nedochovaných partií. Jihozápadní úsek této této hradby asi pokračoval v původním směru k nároží, ukrytému v prvním, později rozšířeném objektu jádra. Další zástavbu asi tvořila třetí stavba. Předpokládáme tedy, že hrad první stavební etapy náležel dispozičnímu typu s obvodovou zástavbou. Vybavení tohoto typu věží nás staví před otázku její existence na této lokalitě, kde pro ni ve stávajících reliktech nenacházíme žádný doklad. Nezodpovězenou otázkou zůstává i její situování. Hypotetická zůstává v této fázi rovněž rekonstrukce cesty. Snad přicházela k hradu pod jádrem od severovýchodu, vystupovala do první později zásadně přestavěné části, kde se obracela a vstupovala do druhého oddílu. Nepochybně překonávala převýšení a pravděpodobně i příkop, dělící příčně svršek kupy před jihozápadní hradbou.
    Druhá stavební etapa přehodnotila opevnění první části, vybavila je pravoúhlou baštou na severozápadní straně a přidala nejspíše i dvě samostatná opevnění na straně severovýchodní a jihozápadní. Jádro doznalo rozšíření jihozápadního úseku severozápadní hradby a došlo v něm k vestavbě nových objektů. Jeden z nich prolomil jihozápadní hradbu a nabízel tak možnost lepší obrany hradebních kurtin i komunikace pod ním. Další objekt, označený jako druhý, pouze rozšířil obytný prostor jádra. Komunikační systém pravděpodobně změnil během druhé stavební etapy svůj starší průběh. Za jeho reminescenci snad můžeme považovat bránu nad jihovýchodním svahem, kterou nahradila nová branská věž s opevněným předbraním pod jižním nárožím jádra. Na severovýchodní straně byla před hradem s využitím pískovcového skalního útvaru zřízena rozměrná podkovovitá dělostřelecká bašta. Podstatně menší vysunuté opevnění vzniklo i na skalce před protilehlým koncem hradu.
    Součástí stavebních úprav v 15. století byl i vznik či obnovení předsunuté bašty na sousedním v době rozvoje dělostřelectva velmi nebezpečně sousedícím vrchu - Hamerském Špičáku. Její počátky lze archeologicky datovat již na počátek 15. století a dobu života do téhož věku. Protáhle oválný vršek kupy zde obíhá dvojice příkopů a na vnitřní ploše zjistil archeologický výzkum v 30. letech 20. století pozůstatky podsklepené dřevěné stavby, která zanikla požárem.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 89-90.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 110-111. ISBN 80-7277-003-9.
- GABRIEL, František a Jaroslav PANÁČEK. Hrady okresu Česká Lípa Praha: Argo, 2001, s. 61-64. ISBN 80-7203-295-X.



Základní informace:

Název:

Děvín

Okres:

Českolipský

Poloha:

11 km severovýchodně od Mimoně

Nadmořská výška:

421 m n. m.

GPS souřadnice:

Loc: 50°41'34.888"N, 14°51'17.724"E

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

stát, správce Vojenské lesy a statky ČR

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

1. půdorys hradu dle Gabriela a Panáčka
2. hmotová rekonstrukce dle R. Sirovátky


Typický pohled:


Děvín

Cesta k hradu:

Autobus Autobusové linky z České Lípy, Liberce nebo Českého Dubu zastavují v Hamru na Jezeře. Zde v ulici Děvínské stojí před budovou informačního centra turistický rozcestník, který mj. ukazuje 2,5 km dlouhou pěší trasu po červené k hradu Děvínu kolem Hamerského jezera. Cesta je nenáročná, jen posledních 500 metrů představuje mírnější stoupání.
Vlak Vlakem se lze přiblížit do vzdušnou čarou 9 km vzdáleného Brniště nebo Velkého Grunova.
Automobil Automobil lze zaparkovat na jednom ze dvou parkovišť v centru Hamru na Jezeře (nedaleko informačního střediska). Cesta k hradu je pak prakticky shodná s popisem uvedeným u autobusového spojení výše. Doporučuji projít si či projet na kole místní okružní 9 km trasu modře značenou, která kromě zřícenin hradu Děvína a Stohánku vede kolem unikátních pískovcových útvarů s populací chráněných druhů rostlin a živočichů.


Erby významnějších držitelů hradu:

Český král

Český král

Z Michalovic

Z Michalovic

Vartemberkové

Vartemberkové

Biberštejnové

Biberštejnové

Milnerové z Milhauzu

Milnerové z...

Zeidlerové ze Zeidlern

Zeidlerové ze...

Valdštejnové

Valdštejnové


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)