Poslední aktualizace tohoto hradu: 15. 8. 2011


Značka zříceniny hradu

KAMENICE

též Česká Kamenice, Kamenický hrad, Kamnitz či Schlossberg; 16 km východně od Děčína

    Zříceniny hradu na Zámeckém vrchu nad Českou Kamenicí.
    Historické bádání o hradu bylo poznamenáno diskusemi o tom, zda je možno zříceninu ztotožnit s historicky doloženým hradem Kamenicí, nebo hradem Fredevaldem. Od konce 19. století je za Kamenici považován hrad na Zámeckém vrchu. Jeho stavebníkem byl nejspíše v letech 1427-1430 Zikmund z Vartemberka. Nepřímé zmínky snad dokládají existenci hradu ve 40. letech, přímá zmínka pak pochází až z roku 1476. V roce 1551 Kamenici koupil Mikuláš Trčka z Lípy a v roce 1515 Salhausenové, od nichž v roce 1535 opět přešla na Vartemberky. Již za Salhausenů vzniklo nové sídlo ve městě a hrad byl zřejmě ponechán svému osudu. Epizodického využití (a snad i částečné obnovy) se dočkal ještě za třicetileté války, kdy byl v roce 1639 vypálen, dobyt a rozbořen Švédy.
    Rozeklaný skalnatý vrchol kupy zaujala mírně nepravidelně lichoběžná palácová, patrně dvouprostorová čtyřpodlažní stavba s vyšší nástavbou na jihozápadní straně a patrně záchodovým přístavkem na jižní straně. Její dnešní stav je výsledkem novověkých úprav. Přesto lze rozeznat, že vznikla postupným vývojem, v němž starší fázi představovala obytná věž. Centrální stavbu obíhalo na jihu a východě částečně dochované opevnění ve formě parkánu, na severu a západě byla přihrazena spodní část hradu lichoběžného obrysu s částečně dochovanou obvodovou hradbou. Přístupová cesta do hradního areálu vystupovala od východu. V místě, kde se cesta přibližuje ke zčásti opracovaným skaliskům po pravé straně, stávala brána. Druhá brána k hornímu hradu byla na západní straně hory, kde strmé skály pod vrcholem tvoří přirozenou úzkou soutěsku.
    Prvá fáze hradu, z níž ovšem známe pouze hlavní objekt charakteru obytné věže, náleží mezi typické novostavby na osamělém vrcholu z doby husitských válek. Výrazné rozšíření hradu v druhé, prozatím blíže nedatované stavební fázi, mělo původní, spíše úsporný a jako mocenský bod zamýšlený objekt přizpůsobit dobovému, především rezidenčnímu standardu.
    Život na hradě znovu ožil v souvislosti s rozvojem turistického ruchu. V roce 1880 zde byla realizována myšlenka místního okrašlovacího spolku vystavět na hradě rozhlednu. Do hradního paláce byla vestavěna 16 m vysoká dřevěná věž, později doplněná o restauraci a rytířský sál. Po druhé světové válce nastaly pro rozhlednu špatné časy, restaurace zanikla a také rozhledna chátrala čím dál více. Až v polovině 90. let 20. století proběhla konzervace hradního paláce a v roce 1998 byla slavnostně otevřena nová dřevěná vyhlídková věž.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 190.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 239-240.



Základní informace:

Název:

Kamenice

Okres:

Děčínský

Poloha:

16 km východně od Děčína

Nadmořská výška:

529 m n. m.

GPS souřadnice:

50°47'28.898"N, 14°25'59.015"E

Přístupnost:

volně přístupný celoročně

Majitel:

město Česká Kamenice

Oficiální stránky:

-

Fotogalerie:

Fotogalerie

Dokumentace:

půdorys hradu


Typický pohled:


Kamenice

Cesta k hradu:

Automobil Automobil je zřejmě nejrozumnější a nejbezpečnější zaparkovat na náměstí (parkovací automat) v České Kamenici, kde se nachází turistický rozcestník, a pak od něj pokračovat přibližně 1,8 km po zelené turistické značce směrem k Zámeckému vrchu, na jehož vrcholu se tyčí zřícenina hradu s volně přístupnou vyhlídkovou věží. Vrcholová západní část stezky je vhodná jen pro pěší. Pro kočárek či horská kola je vhodnější široká lesní cesta, která na hrad stoupá z východního úbočí.
Autobus Nejbližší autobusová zastávka: Česká Kamenice, Pražská ulice - asi 1,3 km po zelené turistické trase.
Vlak Nejbližší železniční stanice: Česká Kamenice - asi 1,7 km po zelené turistické značce.


Erby významnějších držitelů hradu:

Vartemberkové

Vartemberkové

Trčkové z Lípy

Trčkové z Lípy

Salhausenové

Salhausenové

Vchynští z Vchynic

Vchynští z...


Copyright © Ohradech.eu (David Mikoláš)