Poslední aktualizace tohoto hradu: 18. 3. 2025

KAMÝK U LITOMĚŘIC

4 km severozápadně od Litoměřic

    První zmínka o hradu pochází z 9. ledna 1319 z latinsky psané listiny, v níž český a polský král Jan Lucemburský uděluje v dědičné léno hrad a ves Žalhostice Jindřichu z Kamýka (Henricus de Kamnik), který sídlo sám zbudoval. Neznámo kdy a neznámo za jakých okolností se Kamýk dostal do rukou Karla IV., a ten jej roku 1352 udělil v léno svému věřiteli Zbyňkovi Zajíci z Hazmburka. V držení Zajíců zůstal až do husitských válek. Teprve v roce 1425 byl Zbyňkův syn Mikuláš Zajíc z Hazmburka zřejmě donucen Kamýk prodat husitskému hejtmanu Hynkovi z Kolštejna. Spolu s Janem Smiřickým ze Smiřic se Kolštejn pokusil roku 1427 vojensky obsadit Prahu. Pokus o převrat se však nezdařil, Kolštejn sám byl během něj zabit a Smiřický byl uvězněn. Hrad se pak dostal pod kontrolu Litoměřic. O rok později spojené síly Jana Smiřického, kterému se podařilo z vězení uprchnou a uchýlit se pod ochranu roudnického hradu, Zikmunda Děčínského z Vartenberka a pravděpodobně Mikuláše Zajíce z Hazmburka Kamýk dobyly a Hazmburkovi vrátily. Mikuláš Zajíc ho nakonec roku 1431 prodal Vilémovi z Konic. Ten ale neměl žádné mužské potomky, a proto se souhlasem krále Jiřího z Poděbrad odkázal hrad Kamýk s poplužním dvorem, vesnicemi a veškerým vybavením svému příbuznému Petru Klučovskému ze Lstiboře, zakladateli rodu Kamýckých ze Lstiboře. Vilém z Konic zemřel roku 1481 a jeho vůle zakotvená v závěti byla dodržena. Petr dokonce dosáhl u krále Vladislava II. propuštění hradu s příslušenstvím z manství, čímž se Kamýk stal svobodným, nezcizitelným statkem. Kamýčtí ze Lstiboře na Kamýku hospodařili do roku 1628, kdy jako protestanti museli odejít ze země. Starý zámek Kameyk řečený a pod ním tvrz též Kameyk se staveními, sklepy, starým pivovárem, ovčínem, dvorem poplužným a vsi Kamejk, Miřejovice, Řepnice a díly v Malči, Babině a Hlinné včetně lesů, ovocných sadů a vinic prodali za 29 tisíc míšeňských grošů hraběti Heřmanu Černínovi z Chudenic a jeho manželce Anně Salomeně rozené Hradišťské z Hořovic. Hrad rychle ztrácel na významu, vždyť už kolem roku 1600 jeho majitelé sídlili v nové tvrzi při dvoře dole ve vsi, definitivní zánik pro něj znamenalo dobytí saskými vojsky v roce 1632.
    Typologicky se Kamýk řadí k hradům donjonového typu. Tvoří ho celkem sedm oddílů. Oddíly VI a VII náleží hradnímu jádru, které sestává z obvodové hradby, donjonu a obytných staveb na východě a na jihu. Hradní jádro obklopovaly po celém obvodu oddíly IV a V, které lze nejspíše považovat za parkány. Interpretace oddílů I, II a III, které tvoří vnější opevňovací okruh, je s ohledem na stav jejich dochování nejproblematičtější. Nějaká zástavba, u níž můžeme předpokládat hospodářský charakter, snad mohla být při jižní hraně oddílu II. V případě oddílu I se jako nejpravděpodobnější jeví možnost, že se jednalo o sypanou šíjovou baštu, jejímž účelem byla kontrola přístupové cesty a sedla východně od hradu.
    V rámci první stavební fáze byl vybudován donjon, obvodová hradba jádra a snad i obytná budova na východě. Jižní obytná budova, která poskytovala nejvíce užitného prostoru, mohla vzniknout rovněž v průběhu 14. století, s jistotou byla adaptována renesančně Vilémem Kamýckým ze Lstiboře (1547). Oddíly IV a V (parkány) mohly vzniknout kdykoliv ve 14. století. Zemní opevnění vnějšího okruhu by snad mohlo být možné spojit s dobou husitskou, pro niž jsou takové konstrukce typické, konkrétně pak snad s osobou Hynka z Kolštejna.

Kamýk. Plán hradu podle P. Hlavenky, S. Urbánka a M. Sýkory 2016

1) původní přístupová cesta,
2) recentní přístupové cesty,
3) šíjová zemní bašta,
4) místo zaniklé brány do před-hradí,
5) plocha zcela zaniklého před-hradí,
6) opevněná terasa navazující na předhradí,
7) relikty recentní budovy přistavěné ke vstupu do sklepa ve skále,
8) parkány,

9) pokračování cesty do jádra,
10) brána do jádra,
11) vnější zeď renesančního paláce s okny,
12) zadní nádvoří s budovou nejasné funkce,
13) relikty původního přístupu k věži na vrcholu skály,
14) obytná věž,
15) recentní vstup vylámaný do věže u její paty.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 190-192.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 241-242.
- HEBER, František Alexandr. České hrady, zámky a tvrze. Severní Čechy. Praha: Argo, 2006, s. 199-206.
- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. 2. vydání. Praha: Odeon, 1976, s. 349-350.
- RUBEŠ, Marek. Hrad Kamýk. Litoměřice, 2013. Rukopis.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XIV.: Litoměřicko a Žatecko. Praha: Argo, 1998, s. 392-395.

Základní informace:

Název:	Kamýk u Litoměřic
Okres:	Litoměřický
Poloha:	4 km severozápadně od Litoměřic
Nadmořská výška:	367 m n. m.
GPS souřadnice:	50°33'27.056"N, 14°4'51.637"E
Přístupnost:	volně přístupný celoročně
Majitel:	obec Kamýk
Oficiální stránky:	-
Fotogalerie:	2007 2012 2013 2019
Dokumentace:	3D vizualizace dle M. Sýkory

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Výchozím bodem je obec Kamýk, nad níž se zřícenina hradu tyčí. Stoupá se k ní několik málo minut - z části po schodech, z části po pěšině po modré turistické značce. Auto je možno zaparkovat např. u obecního úřadu nebo u kapličky, popř. lze dojet až téměř pod hrad. Cesta je spolehlivě značena.

KAMÝK U LITOMĚŘIC

Základní informace:

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Erby významnějších držitelů hradu:

Kamýčtí z ...

Zajícové z ...

Kamýčtí ze ...

Černínové z ...