Poslední aktualizace tohoto hradu: 7. 3. 2020

RONOV

11 km jihozápadně od České Lípy

    Počátky hradu nejsou zcela jasné. Predikát z Ronova - v úvahu přichází nejspíše Ronov (Rohnau, Trzcieniec) ležící dnes na polském území, se u větví Ronovců vyskytuje velmi často. V písemných pramenech je poprvé připomínán k roku 1429, kdy náležel bratřím Jaroslavovi a Jindřichovi Berkům. Dnes patrné části vystavěl po roce 1437 Vilém z Illburka. Vysoká poloha a z ní vyplývající těžká dostupnost a problémy se zajištěním provozu hradu vedly spolu se změnou životního stylu v roce 1538 k přenesení panského sídla na tvrz a později zámek ve Stvolínkách. Hrad byl ještě nějaký čas udržován, ale na počátku 17. století byl již zříceninou. Za třicetileté války však ještě posloužil jako útočiště okolnímu obyvatelstvu a roku 1643 byl vypálen Švédy.
    Původní hrad byl nejspíše velmi jednoduchým objektem, tvořeným snad pouze obytnou věží na čedičové skále ve středu dnešní dispozice, z něhož se dodnes dochovaly nepatrné základy, obsahující vedle lomového zdiva i základový řádek pískovcových kvádrů. Nejspíše se ovšem jedná pouze o práh dveřního otvoru. Za Viléma z Illburka čedičovou skálu obklopila dvoudílná či trojdílná dispozice, tvořící zhruba nepravidelný protáhlý ovál. Její přední část byla přístupná věžovitou branou, jež téměř celá vystupovala z obrysu hradu. Cesta celou tuto část obcházela, takže příchozí byli velmi dlouho pod přímou kontrolou posádky hradu. V jihozápadním vrcholu vstupní části hradu stojí zbytky velké podélné budovy, která též mírně vystupuje z obrysu hradu. Její přízemí se otevíralo pravděpodobně pouze drobnými větracími okny. Původní podobu otvoru v severovýchodní zdi dnes neumíme rekonstruovat, takže není možná ani jeho funkční interpretace. Zdá se však, že se nejednalo o dveřní otvor, neboť ani v jedné z opadlých špalet neregistrujeme kapsu pro zásuvnou závoru. Patro zpřístupňoval dveřní otvor v jihovýchodní stěně, přístupný z vnějšku po nějaké dřevěné konstrukci. Vedl do prosté, přibližně čtvercové místnosti, otevřené k severozápadu oknem s dochovaným pískovcovým překladem. Do severovýchodní stěny bylo prolomeno okno s klíčovou střílnou, obracející se do nádvoří. Do jihozápadní části patra objektu vložil stavitel srubovou konstrukci. Podle výšky dochovaných otisků a struktury zdiva nad nimi soudíme, že srubové stěny přecházely do valené klenby. V jihovýchodní zdi se dochovala špaleta excentricky situovaného okna, nevylučujícího ještě okno sousední a další ve střední ose nad nimi.
    Prostor mezi severozápadní hradbou a skalním masivem, jak dokládají trámové kapsy patra, vyplnila obytná budova, jejíž podobu neznáme. Zdá se však, že její přízemí bylo průjezdné, neboť ani na jedné straně při hradbě nenacházíme protějšek zalícovaného zdiva, vystupujícího od skalního masivu. Nelze ani vyloučit, že objekt pokračoval i při severní zdi. V severovýchodním vrcholu hradu se vypíná vysoká věž, která též částečně vystupuje z obrysu hradu a k níž byla přiložena nižší, snad dřevěná přístavba. Tato věž, jejíž předstupující vnější stěna se zakulacenými nárožími postrádala jakoukoliv možnost bočního postřelování, představuje nejproblematičtější hradní stavbu. Její vojenskou neužitečnost podtrhují otevření okna, upomínající spíše na obytný objekt. Patrem, jak ukazují trámové kapsy, však procházela pouze lávka, spojující dva dveřní otvory. Komunikační systém objektu, tvořící z patra pouze průchod mezi hradebními ochozy, vylučuje jeho obytnou funkci, kterou mu přičítala D. Menclová. Interpretovat nedovedeme ani dochovanou špaletu nevysokého otvoru při úrovni podlahy zmíněné lávky. Stavba sama zrušila otvor v hradbě, jak ukazuje negativní otisk rozevírající se špalety v místě vypadlého zdiva. Vysvětlení tohoto jevu jako druhotného proložení objektu hradbou však brání skutečnost, že ve spodních partiích je zdivo hradby provázáno se zdivem objektu. Jedná se tedy spíše o změnu plánu během stavby.
    Flankování části kurtin zajišťovaly velká, dovnitř otevřená bašta a polookrouhlá věžička. Ochozy tvořily samostatné uzavřené úseky, takže plynulý pohyb obránců nebyl možný.
    Schéma komunikační mikrostruktury hradu započalo průchodem cesty bránou, vloženou do jižního objektu tak, že se před ním musela obrátit do protisměru. V průjezdu se pravoúhle lomila a vycházela na nádvoří, dosud předělené mezi centrálním skalním masivem a jihovýchodní obvodovou hradbou zdí na jihozápadní a severovýchodní část. Tudy komunikace procházela bránou s dochovanou kapsou pro zásuvnou závoru. Nelze vyloučit, že jihozápadní část dělila ještě další zeď, která nezanechala stopy nad současným terénem. Hradní jádro by pak tvořila jihozápadní stavba s vloženým srubem. Na hypotetickou hradbu mohl ústit také dveřní otvor, předpokládaný podle kvádrů v přízemí stavby na skalním masivu a současně ochoz zdiva mohl zpřístupňovat patro jihozápadního objektu. Klíčová střílna v jeho patře by pak mířila na vstup do této části a logicky by jej chránila proti předpokládanému směru útoku.
    Poloha hradu na vysokém kopci byla diktována snahou o bezpečnost před případným ostřelováním. Celá podoba Ronova je odrazem komplikovaného hledání účinného obranného systému v prudce se měnících podmínkách pohusitského vojenství. Ronov představuje, jak vyplývá z rozboru jeho zástavby i z absence dominia v počátcích jeho existence, spíše pevnost budovanou jako refugium šlechty. Neplnil tedy všechny funkce, které k hradu přísluší.

Zdroj:
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vydání. Praha: Libri, 2002, s. 476-478.
- GABRIEL, František a Jaroslav PANÁČEK. Hrady okresu Česká Lípa. Praha: Argo, 2000, s. 38-42.
- GABRIEL, František a Jaroslav PANÁČEK. Severočeské hrady na kupách. In: Castellologica Bohemica 6/I. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 1998, s. 87-90.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl XIV.: Litoměřicko a Žatecko. Praha: Argo, 1998, s. 299-302.

Základní informace:

Název:	Ronov
Okres:	Českolipský
Poloha:	11 km jihozápadně od České Lípy
Nadmořská výška:	553 m n. m.
GPS souřadnice:	50°37'13.6"N, 14°24'51.76"E
Přístupnost:	volně přístupný celoročně
Majitel:	stát, správce Lesy ČR
Oficiální stránky:	-
Fotogalerie:	2008 2014 2020
Dokumentace:	1. celkový plán hradu dle D. Menclové 2. zaměření hradu dle Gabriela a Panáčka 3. hrad na Bernauově rytině z r. 1881

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Výchozí místa mohou být dvě: buď obec Blíževedly, odkud pokračujeme po červené pěší turistické značce (3,8 km), nebo obec Kravaře, z níž vybíhá zelená pěší turistická značka (1,8 km). V obou zmíněných obcích se nachází železniční vlaková stanice.
Automobil lze zaparkovat v místě, kde červená pěší turistická značka opouští po levé straně silnici Blíževedly-Litice a pokračuje směrem vzhůru po polní cestě (lokalita Stranné). Hrad je již z tohoto místa dobře viditelný. Další možností je náměstí v Kravařích.

Erby významnějších držitelů hradu:

Berkové z Dubé