Poslední aktualizace tohoto hradu: 11. 2. 2020

HELFENBURK U ÚŠTĚKA

2,5 km jihovýchodně od Úštěka

    Na skalnatém pískovcovém hřebeni nad Rašovickým potokem a nad druhým menším údolím směrem k Rašovicím se zachovaly rozsáhlé zříceniny středověkého hradu, který se nazýval Hrádek, Hradec, Hradišťko nebo i Helfenburk.
    Hrad postavili Ronovci v průběhu 1. poloviny 14. století. Pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi v rámci svého plánu vytvořit na pravém břehu Labe souvislou državu, navazující přes řeku na staré biskupské panství v Roudnici, koupil v roce 1375 od Jana z Helfenburku nově postavený hrad Helfenburk, který je tak doložen poprvé, a učinil ho středem nového panství pro všechna arcibiskupská panství na pravém břehu Labe.
    V letech 1375-1379 došlo k první zásadní přestavbě hradu. Byly vybudovány zejména hradby měřící v obvodu 277 m a vysoké 12 m, ukončené cimbuřím, v němž byly střílny. Jan z Jenštejna, synovec posledně jmenovaného, pokračoval ve zvelebování hradu. V letech 1390-1395 dal postavit především hlavní věž a nové opevnění. V dalších obdobích byl jistě hrad upravován, ale základní podoba, rozvržení prostoru uvnitř hradu, se již až do jeho zániku podstatně nezměnily.
    Po Jenštejnově smrti se ujal Hrádku arcibiskup Olbram ze Škvorce, jehož vystřídal v roce 1402 známý bojovný arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka. Poslední arcibiskup, který seděl na Hrádku, byl Konrád z Vechty, oblíbenec krále Václava IV. Váhavý, bojácný a slabý arcibiskup žil od výbuchu husitské revoluce téměř nepřetržitě na Roudnici a v roce 1421 se dokonce přiklonil k husitům a podepsal čtyři artikuly pražské. Poté přešel hrad do šlechtických rukou. Vystřídali se na něm páni z Častolovic, Berkové z Dubé, Smiřičtí, Rožmberkové, Šternberkové, Kaplířové ze Sulevic, Illburští. V roce 1592 koupil Hrádek a několik okolních vsí Jan Sezima ze Sezimova Ústí na Úštěku. Když mu bylo roku 1622 jeho jmění konfiskováno pro účast na protihabsburském povstání, získali Hrádek jezuité, kteří si v liběšickém zámku zřídili rezidenci a učinili ji centrem svého panství.
    Na Hrádku bydlelo již od 16. století jen panské služebnictvo. Na počátku třicetileté války byl úplně opuštěn. V průběhu války byl hrad pustošen, podobně jako sousední Ronov. Kolem roku 1720 byla na Hrádku zřízena myslivna, na počátku 19. století se stala zřícenina cílem četných poutníků.
    Po dočasném zrušení jezuitského řádu v roce 1773 patřil Hrádek náboženskému a studijnímu fondu. Roku 1839 koupil celé liběšické panství Ferdinand Lobkovic, jehož vystřídal roku 1871 textilní průmyslník Josef Schroll. Ten dal postavit na Hrádku novou hájenku spojenou s pohostinstvím pro návštěvníky. Hrad byl v letech 1887-1890 dále opravován (zejména věž), ale později se začal znovu rozpadat.
    Původně skalní hrad obratně využívající příhodného pískovcového útvaru nevynikal výstavností a v jeho konstrukcích se významnou měrou uplatňovalo dřevo. Vodní zdroj (studna) prvé fáze hradu nebyl archeologickým výzkumem mezi skalními bloky potvrzen. Zděnou zástavbu včetně paláce a dalších staveb lehčí konstrukce na horním plato a k patě skály přihrazených hospodářských budov svázaných se skalní věží získal až ve druhé fázi, v níž se změnilo i vedení přístupové komunikace, která původně do hradu vcházela po horní ploše ostrožny. V nádvoří, na němž byla odkryta i dvě otopná zařízení, byla vyhloubena nová studna opatřená mohutným šlapacím kolem. Již v této fázi vznikla samostatná kaple na skalní věži. Významných změn a rozšíření se dočkal za velkorysé přestavby Jana z Jenštejna. Zvýšen a přestavěn byl hradní palác, ale i v této době na vrcholu skály existovaly objekty lehčí konstrukce. Úprav se dočkaly i další části dispozice. Zásadním počinem se však stala výstavba nového hradního okruhu. Díky němu hrad získal více než dvojnásobný rozsah. Hradba se doposud dochovala velmi dobře včetně ochozu s cimbuřím se zuby opatřenými střílnami. V čele dispozice nad novým vylámaným příkopem byla do této hradby vetknuta čtverhranná obytná věž s posledním patrem vysazeným na okružní římse, bohužel dosti necitlivě restaurovaná. Její druhé patro obsahovalo hlavní sál vybavený prevétem. Do nového vnějšího ohrazení se vcházelo dvěma branami s kolébkovým padacím mostem. Jedna s brankou pro pěší, nad níž byly osazeny erby pražského biskupství a Jana z Jenštejna, umožňovala přístup na nádvoří jádra, druhá pak do prostoru vymezeného vnějším ohrazením.

Zdroj:
- ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 151-155.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 157-158.
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002, s. 27.

Základní informace:

Název:	Helfenburk u Úštěka
Okres:	Litoměřický
Poloha:	2,5 km jihovýchodně od Úštěka
Nadmořská výška:	334 m n. m.
GPS souřadnice:	50°34'45.67"N, 14°23'0.54"E
Přístupnost:	volně přístupný celoročně
Majitel:	město Úštěk, uživatel Občanské sdružení Hrádek
Oficiální stránky:	-
Fotogalerie:	2005 2010 2014
Dokumentace:	1. celkový plán hradu 2. interaktivní 3D model

Typický pohled:

Cesta k hradu:

Výchozí body mohou být tři: parkoviště v Úštěku (5 km), Rašovicích (2 km) či v obci Ostré (2 km).

Erby významnějších držitelů hradu:

Klinštejnové z ...	Jan z Jenštejna	Zajícové z ...	Berkové z Dubé	Smiřičtí ze ...
Rožmberkové	Šternberkové	Kaplířové ze...	Illburkové	Sezimové z...
Jezuité	Lobkowiczové